Střípky z trochu zapomenuté historie

Článek z historie fortifikačního systému a příběhy obce Křelov napsal Mgr. Karel Měsíček.

Fortová pevnost, jako systémový celek, začala upadat v nemilost po zrušení císařsko-královské pevnosti Olomouc v roce 1888. Město, stísněné v barokních hradbách, se pozvolna začalo rozrůstat, a tak neblahý osud olomouckých fortifikací postihl i předsunuté werky. Uvolnění od demoličního reversu umožnilo další zemědělský růst a doba přála i nové výstavbě. Díky oběma těmto faktům, byla zdemolována nejedna předsunutá pevnost. Forty byly budovány z vysoce kvalitního stavebního materiálu, který se stal vyhledávaným obchodním artiklem. Z dobového pohledu se zdá, že jakákoliv fortifikace byla urbanisticky chápana zcela negativně. Bastionová pevnost, až na několik objektů, zcela ustoupila nové výstavbě. U předsunutých pevností je s konkrétními zprávami o účelu demolice potíž. Nejsou dochovány takřka žádné zprávy o důvodech demoličních prací. Permanentní forty byly většinou rozprodány na stavební materiál nebo jako žádané pozemky. Osud provizorních pevnůstek byl velice rychlý, z těchto objektů se nedochovalo takřka nic, krom terénních viditelných stop v krajině.

Unikátní osud měl fort XVIII. na Dílovém vrchu v Křelově. Tento objekt byl využíván k trhacím zkouškám C. K. armádou. Fort XVIII. byl součástí prostoru dělostřelecké střelnice v předpolí objektu XVII. Po dlouhodobém ostřelování byl objekt věnován obci Křelov, jež stavební materiál z demolice použila při výstavbě místní školy.

Zbylé pevnostní objekty zůstaly ve správě armády. Armáda využívala po dlouhou dobu předsunuté objekty jako skladištní prostory. Fort na Šibeničním vrchu byl dokonce používán jako internační tábor.

Díky novému využití předsunutých fortů došlo na stavbách k rozsáhlým stavebním úpravám, jak v interiéru, tak i v exteriéru. Na většině dochovaných objektech byla vybourávána nová okna v prvním nadzemním patře kasematování. Taktéž profilace okolního terénu byla značně pozměňována. Docházelo k výrazným změnám půdorysu objektů a některé byly dokonce zastřešovány, jako tomu bylo v případě fortu XV.

Trend ve využívání fortových pevností jako ubikací a skladištních prostor trval až do nedávných časů. Postupně forty využily všechny armády, které v Olomouci sloužily. Fort XVII. v Křelově za svoji existenci sloužil hned pěti armádám. Co přesně zde bylo konkrétně skladováno je však dodnes tajemstvím.

Jediné kusé informace o provozu pevnosti lze čerpat z křelovské obecní kroniky. Zde se můžeme dočíst o častých neštěstích na fortu XVII. V roce 1918 tu byla hromadně prováděna delaborace munice. V poválečném období to byla vítaná obživa pro mnoho dělníků, kteří bohužel často byli oběťmi nehod.

Další zpráva pojednává o demoličních pracích na fortu XVII. V roce 1922 byla odprodána část pevnosti 17. místní organizaci Sokola. Křelovští Sokolové odkoupili od ministerstva národní obrany dvojici kaponier a kontraeskarpu. Tyto zděné konstrukce patřily k již nepotřebným částem pevnosti. Dnes ze sekundárně použitých cihel stojí v Křelově sokolovna.

Dále se dochovala stručná zpráva o mobilizaci v roce 1938. Fort XVII. byl využíván jako ubikace pro nejrůznější druhy vojska, která posléze byla posílána na další místa určení. Přechodně zde byli ubytováni například dělostřelci a jezdectvo. S jezdectvem nastala na místní pevnůstce kuriózní situace. Byl zde přechodně zbudován sběrný tábor pro rekvírované koně, kteří zde byli po zrušení mobilizace navraceni majitelům.

Další dochované zprávy hovoří o německé armádě, která využívala křelovskou pevnůstku mimo jiné i jako ubikaci pro letecké zálohy. Fort XVII. se nachází poměrně nedaleko neředínského letiště, díky tomuto faktu zde byla zřízena dělostřelecká protivzdušná baterie.

Kronika hovoří i o vyhrocené situaci v roce 1939. Dne 21.3. v předpolí pevnosti stříleli dva mladíci po divokých králících. Pevnostní osádka zaznamenala střelbu a na základě podezření, že se jedná o útok na objekt, bylo povoláno vojsko z Olomouce. Obec Křelov byla německou armádou uzavřena a do zástavy bylo vzato 17 občanů obce. Po dvou dnech internace byla situace vysvětlena. O osudu střelců kronika nehovoří.

V roce 1945 byla v Křelově budována obranná linie proti postupující rudé armádě. V kronice je záznam o budování zákopové linie v délce 2 km. Tento zákop byl budován českými dělníky pod dozorem německé armády. Výkopové práce byly vedeny i přes silnici Olomouc – Litovel kde byl zbudován dřevěný most. Most byl z taktických důvodů podminován. Na bývalém zemním postavení v týlu pevnosti byla vybudována dvoukomorová betonová pozorovatelna a stání pro protitankový kanón.

Osvobození Křelova bylo dramatické. Postupující sovětskou armádu podporovalo v úseku Křelova letectvo bombardováním. Kronika hovoří o velké majetkové újmě místních obyvatel i ztrátách na životech.

Z roku 1945 pochází taktéž stopy postřelování pevnostního zdiva z týlové strany.

Po válce objekt opět sloužil československé armádě údajně jako muniční sklad s minimální osádkou. V tomto stavu sloužil fort armádě do roku 1993, kdy byl odprodán do soukromých rukou.

 Mgr. Karel Měsíček


FORT KŘELOV  |  restaurace  |  muzeum  |  outdoorová zábava  |  firemní teambuilding a večírky  |  koncerty